Není pravdou, že mladá generace se nezajímá o historii.
V jednotě je síla.
Předávání historie různými cestami je přínosné nejen pro žáky, ale i pro nás dospělé!
Děkujeme!
Proslovy našich žáků
Ella Klodvigová
Jmenuji se Ella Klodvigová. 17. listopadu 1989, kdy po 40 letech přišla ta naše vytoužená demokracie. Měli bychom si jí opravdu vážit, jelikož si můžeme říkat, co chceme, dospělí můžou volit. Také bychom měli být vděční lidem, kteří se nebáli demonstrovat proti komunistům. Vážím si toho, že je svoboda a demokracie – ve škole (i jinde) můžu říct svůj názor, rodiče mi něco řeknou a já to můžu říct ve škole, protože se nic nestane (nezavřou je). Spisovatelé a obecně i umělci můžou skládat písně, o čem chtějí. Z besedy s pamětníky ve škole si pamatuji – 8 června 1990 se konaly první svobodné volby, prvním starostou byl pan Bohumil Vlach. Při demonstracích na Letné se sešlo přes půl milionu lidí. Chtěla bych moc poděkovat panu Trávníčkovi, Procházkovi a Fialovi za to, že si na nás udělali čas a něco nám o tom všem řekli, protože z vlastní zkušenosti, pocitu je to úplně jiné než například z internetu, či knihy. Obyvatelé ČSSR často museli lhát, aby se jim neublížilo. Komunismus měl možná nějaké výhody, ale určitě jich nebylo moc. Já, jelikož je mi jen 11 let, toho o komunismu moc nevím, proto ještě jednou děkuji za společnou besedu ve škole.
Lucie Kubišová
Jmenuji se Lucie Kubišová a rád bych Vám řekla mé pocity z komunismu. Mám pro Vás příběh, který se stal v mé rodině. Mé prababičky švagr byl na 11 let zavřen ve vězení kvůli tomu, že řekl svůj názor. Také jeho manželku vyhodili z práce a jeho dětem zakázali chodit do školy.
Mé pocity jsou, že si vůbec nedokážu představit, jak probíhalo, když bych nemohla říct svůj názor. jsem moc ráda, že komunisté odstoupili. Děkuji za to, co mi vyprávěli rodiče, učitelé, prarodiče a hlavně pan Trávníček, Fiala a pan Procházka. Nic z toho bych nevěděla.
Čeho si vážím?
Nyní si vážím, že máme svobodu a že můžu říkat svůj názor. Také jsem ráda, že můžu říkat svůj názor. Mohu chodit do náboženství a do kostela. Pokud by nebyla svoboda, byla by třeba polovina moji rodiny zavřená.
Katka Zahradníková
Jmenuji se Katka Zahradníková. Moje svoboda je důležitá v tom, že můžu říct svůj názor. Můžeme s rodiči jezdit na dovolenou, přestěhovat se, kam chceme. Nikdo nás nesleduje, nežijeme ve lži, můžeme být křesťané a celkově se máme líp.
Když bych o komunismu tolik nevěděla, tak si to tak hrozné nepředstavuji. Třeba si nedokážu představit, že mám tátu nebo mámu ve vězení.
Nevěděla jsem, že třeba u mého pradědy se scházeli lidé ve sklepě. Pan Zahradník byl prý motor změn v Ostopovicích. Dozvěděla jsem se mnoho dalšího o komunismu, ale to by bylo na dlouhé vyprávění.
Alžběta Hanušová
Jmenuji se Alžběta Hanušová. Podle mě je svoboda důležitá v tom, že můžu prosadit svůj názor. Teď třeba nezavřou někoho, kdo je chytrý. Dříve to tak bylo, protože se jich komunisté báli. Před tím se nemohlo jezdit do zahraničí, když někdo jel, tak ho sledovala státní tajná bezpečnost StB. Ve školách učitelé mluvili o tom, čemu nevěřili, aby to po nich žáci neopakovali. I rodiče se před dětmi báli mluvit pravdu, aby to po nich třeba nějakým omylem neřekli někde na veřejnosti. Vážím si toho, že není komunismus a že se můžu cestovat do zahraničí. Že jsou svobodné volby. Teď je více zboží v obchodech. Před tím bylo rizikové chodit do kostela. Byl jen jeden druh mléka, sýru a další. U mého pradědečka ve sklepě se scházeli lidi. Podle mě bychom si naší svobody měli vážit.
Ondra Doležil
Jmenuji se Ondra Doležil. Chtěl bych Vám říct o svých pocitech a o věcech, které jsem slyšel o komunismu. Je pro mě dobře, že máme svobodu. Úplně nevím, jaký byl komunismus, ale myslím si, že měl v něčem i výhody a pro někoho byl komunismus i dobrý, ale nebylo těch lidí moc. Podle mě je dnešní demokracie lepší. V komunismu jsme nemohli cestovat, což bylo špatné. Další věci mi řekli pamětníci pan Procházka, Fiala a Trávníček, od kterých jsem se hodně dozvěděl. Vím, že můj proslov byl krátký a doufám, že i zajímavý. Byl bych rád, kdyby se Vám to líbilo, a to je konec.
Eda Dobrovodský
Jmenuji se Eda Dobrovodský. Co jsem se dozvěděl o komunismu, to bylo špatné.
Sice tam byly i nějaké dobré věci, ale ty byly nesplnitelné, jako třeba, že budeme pracovat a vše bude zdarma.
Lidé také nemohli cestovat do západních zemí jako teď, což byla největší nevýhoda.
Nemohli si třeba koupit banány, kiwi, pomeranče a mandarinky. V obchodech nebyl takový výběr zboží jako teď.
Ve školách se učitelé museli oslovovat „soudruhu učiteli/soudružko učitelko“.
Dnes lidé mohou svobodně cestovat a já si myslím, že je to tak DOBŘE!